Blog

Den první

Brzy ráno odjezd na letiště Praha, odkud jsme v 8:35 odlétali na letiště v Miláně. Přílet do Milána byl v 10:15, kde jsme si zaplatili vstup do letištního salonku, který nás tři vyšel na 105€. Tady jsme strávili asi tři hodiny jezením, pitím a odpočíváním. Výběr byl poměrně velký. Kolem 15. hodiny jsme se přesunuli k letadlu a odletěli směr Tenerife. 

Večer přílet na Tenerife Jih v 20:15. Pan Plechata (volcanocampers.com) na nás již čekal. Odvezl nás ke karavanu, kde nás se vším seznámil. Důležité věci: Napouštění nádrže na vodu (120l), vypouštění šedé vody (odpad z dřezu a umyvadla), práce s kazetou na WC + provoz vozu. Ještě večer jsme sjeli nakoupit do LIDLu, kde jsme pořídili vše potřebné na první dny. Hlavně 2 pětilitrovky vody, chleba, jídlo. Pak už nás čekal jen přejezd na parkoviště, kde přespíme. Původně jsme měli přespat zde, ale blízko se konal nějaký koncert a nikde nebylo ani místo, takže jsme byli nuceni využít appku park4night a ta nám doporučila super místo přímo u oceánu, takže nás ráno probudil krásný východ slunce a šumění velkých vln. Navíc bylo kousek od nás menší dětské hřiště, tak ráno hned proběhla rozcvička na houpačce.

Den druhý
Po krásném probuzení jsme se v klidu nasnídali v posteli a dojeli si na původní nocoviště, kde už bylo o dost více místa, než večer předtím. Odsud jsme vyrazili pěšky na trh do města, cestou jsme minuli jakýsi bleší trh na nábřeží, okoukli jsme, ale nic zajímavého nenašli. Dorazili jsme na trh, kde jsme si nakoupili ovoce, zeleninu a chléb z místního pekařství. Co nás hodně překvapilo, bylo malé dětské hřiště přímo uprostřed trhu. Také jsme se těšili na nějaký rybí trh, bohužel, maso, vajíčka, dokonce i Vietnamský obchůdek – to ano, ale ryby jsme nekoupili. V „ovozeli“ jsme sáhli jsme po papáje a dračím ovoci, a také po něčem, co jsme vůbec neznali – karambole – super osvěžující kousek ovoce, co vypadá po rozkrojení jako hvězdička. Cestou zpět jsme se ještě zastavili u zajímavé stavby, co vypadala jako mořská vlna, Auditorio de Tenerife Adán Martín, jedná se o budovu s koncertní síní a pod ní v moři na kamenech byly namalované podobizny různých interpretů – například Celine Dion, Michael Jackson, Abba, Nirvana, atd…

Když jsme se vrátili k autu, naše cesty směřovaly na jedinou pláž na Tenerife, kde najdete žlutý písek ze Sahary, Playa de Las Teresitas. Akorát tenhle nápad měl v neděli snad každý včetně místních a tak jsme si na, i tak dost velkém parkovišti, lámali hlavy, kam to vlastně zaparkujeme. Parkovacích míst pro karavany tam bylo celkem asi 12 – samozřejmě všechny plné. Nakonec jsme zaparkovali na běžném místě a šli si užít pláž. Vlnolamy u pláže byly super, nebyly díky tomu velké vlny a bylo to prima koupání. Podél pláže je několik míst, kde jsou sprchy na opláchnutí a toalety, popřípadě převlékárny. Skončili jsme u plážového baru, kde jsme si dali nějaké místní dobroty – smažené kuřecí krokety, rybí churros (smažené kousky ryby v těstíčku), salát s rajčaty a tuňákem a také pak nějakou krémovou rýži s krevetami na doporučení slečny, co nás obsluhovala. Překvapilo nás, že i na pláži šlo platit kartou. Pak jsme se vrátili k autu a jelikož už se parkoviště trochu vyprázdnilo, popojeli jsme k parkovišti vyhrazeném pro karavany. Chvíli po ”ubytování” přijel pán s minivanem a zmrzlinou, velmi speciální – koupíte si zmrzlinu a hned se začne roztápět, takže z ní máte spíš shake (akorát na asfaltu). Šli jsme zpět ke karavanu a jali jsme se ohřát si večeři z předchozího dne – špagety. Také jsme byli upozorněni místní policií, že nemůžeme sušit plavky a ručníky na blízkém plotě. Po prvním plném dni jsme padli únavou.

Den třetí

Plní sil jsme se dneska rozhodli, že si dáme trek. Průserářský trek. Vydali jsme se do Chamorgy, cesta byla plná serpentin, ale byly zde krásné výhledy. Když jsme dorazili do Chamorgy, tak jsme trochu ztroskotali na signálu, samozřejmě nikdo z nás neměl stažené offline mapy a já neměla ani mapu treku, takže jsme našli nějakou cestu a tou se vydali. Nejdřív se šlo do kopce, to si člověk ještě řekne, že dobrý, ale když se pak ještě víc klesá, než se nastoupalo, to už trochu neštymuje –  tam kam jsme měli dojít, jsme nedošli, za celou cestu jsme nepotkali ani živáčka, ale když jsme se tedy na jedné zastávce rozhodli, že půjdeme zpět stejnou cestou k autu, tak nás dohnala odspodu mladá paní, kterou jsme druhý den na úplně jiném treku potkali znovu, to bylo dost úsměvné – Tenerife je malé.

Po nevydařeném treku jsme si jeli nakoupit do obchodu po cestě – majoránku tady v obchodě těžko pohledat. A po nákupu jsme si jeli spravit chuť na parkoviště, kde jsme měli spát. Bylo doslova kousek od přírodního bazénu v oceánu Piscina natural de Jóver. Jsou tu i toalety, ale za naši návštěvu byly zamčené, nevíme kdy, jak a jestli jsou někdy otevřené. Ze skály vyvěrá přírodní pramen, poměrně silným tokem, sladká voda, super osvěžení a sprcha po bazénu.

Mistr u plotny se jal vařit gulášovou polévku. Tu jsme si dali hezky u stolku, který jsme společně se židlemi umístili před auto, za doprovodu příjemného šumění vln.

Místo na spaní tedy trumflo i tu první noc, tohle bylo jedním slovem úžasné. Klid, velké vlny, šumění při usínání i probouzení. Ani se nám ráno nechtělo vstávat.

Den čtvrtý

A taky že jsme nevstávali, měli jsme hodně pomalé ráno. Ale když už jsme se konečně vykodrcali, naše cesta mířila na samoobslužnou myčku, auto bylo slušně zamatlané od slané vody. Doplnili jsme vodu a vyrazili směr Chinamada – opět do hor, serpentiny, občas úzké silnice, ale výhledy, které stály za to. Dokonce jsme zajeli na místo, kde byl tak nádherný výhled, že jsme si tam ohřáli gulášovou polévku k obědu. Když jsme dorazili do Chinamady, už se staženými offline google mapami a a appkou mapy.com se zanešeným trekem, jsme se vydali na procházku. Ale ještě než jsme sešli na správný začátek cesty, jsme se zastavili na nádherné vyhlídce kousek od parkoviště a přesně tam po cestě jsme potkali mladou paní z předchozího dne. Vzhledem k našemu pozdnímu vstávání jsme 6,5km procházku nějak časově nezvládali, tak jsme došli alespoň po cestě na další vyhlídku, snědli svačinu a vyrazili nazpět k autu.
Autem nás čekala cesta na další bod, kde budeme spát, do Punta del Hidalgo, tam jsme měli spát zde. Ale parkoviště se nám moc nezdálo, bylo moc u silnice, také výhled na oceán nebyl nic moc a tak jsme se rozhodli, že to otočíme a budeme spát na stejném místě, jako minulou noc. Navíc jsme se chtěli zchladit po celém dni a místní přírodní bazén v oceánu byl více na otevřeném prostoru a vlny byly veliké, takže volba byla jasná. Ještě, než jsme odjeli jsme se ale zastavili kousíček nad parkovištěm, kde Verunka objevila krásné dětské hřiště ve tvaru lodi se skluzavkami a hýbacími prvky, tak jsme tu chviličku zůstali. Po cestě na parkoviště jsme se ještě v Hidalgu zastavili v cukrárně na zmrzlinu.

Po příjezdu proběhlo rychlé zchlazení v bazénu a šli jsme vařit večeři, koupili jsme si nějakou mraženou tresku, tak byla s noky a trochou sýra. Večer už jen domyslet plán na další den. Moc se nám nechtělo absolvovat trek a tak jsme se dohodli, že si pojedeme užít krátkou procházku do Botanickou zahradou.

Den pátý

Ráno jsme měli opět zamatlané auto, takže jsme po snídani jeli na benzínku umýt auto, kde jsme během mytí i vypustili šedou vodu. (Pravděpodobně se jim to nemusí líbit, ale když to uděláte dobře, tak se nikdo nic nedozví). A vyrazili jsme do Botanické zahrady v Puerto de la Cruz.  Cestou jsme měli krásný výhled na Teide.

Kolem botanické je trochu horší parkování, ale když jsme si to objeli, místo jsme našli. Vstupné do botanické zahrady stojí 3€ a děti do 14 let nic neplatí. Nachází se zde i 200 let staré stromy. Botanickou jsme si prošli a byl čas najít v okolí prádelnu, kde jsme si potřebovali vyprat. Našli jsme prádelnu, praní 30 minut nás vyšlo na 4,50€ a mezitím jsme si nakoupili v obchodě, který byl jen o patro níž. Po vyprání jsme ještě oblečení hodili do sušičky, která nás vyšla na 2,50€ a měli jsme hotovo. Vyrazili jsme na oběd do restaurace Oliva naproti botanické zahradě, trochu nás pobavilo, že měli v nabídce řízek a tak jsme si jeden kuřecí poručili. Porce to teda byla slušná, dva takové středně velké řízky s hranolkami asi za 12€. Po dobrém obědě jsme se chtěli vykoupat, ale v okolí moc pláží ke koupání není, buď jsou těžko přístupné, nebo se skoro nedá koupat skrz velké vlny.

Nakonec jsme našli jednu pláž s černým pískem, ale v době, kdy jsme přijeli, visela červená vlajka a vlny byly docela velké. Takže jsme jen tak postávali u břehu, dali si za 4€ pivo, postavili malou Teide z písku, párkrát se namočili, dali si na pláži sprchu (mají tu i toalety, převlékárny a sprchy v budově, ale po vlastní zkušenosti – voda ve sprše netekla, jen ta u pláže).
Odkaz na spaní zde. 700m od nás byla ona zmiňovaná pláž. Večer jsme si udělali večeři a zasedli jsme k PC začít sepisovat cestopis u vína a piva, dokud si to ještě nějak pamatujeme.

Den šestý

Vzhledem k naší pozici kousek od Loro parku, byl plán na dnešní den víc, než jasný.

Dostali jsme doporučení, abychom si koupili vstupenky online zde, dospělý vyšel na 44€ a dítě 32€, jestli na místě vyjdou dráž, to jsme se nedozvěděli. Vyrazili jsme z parkoviště cca v 8:20, pěšky do Loro parku to byl asi kilometr kolem pláže. Cca půl hodinky klidné chůze a ještě jsme nakonec čekali, až nám otevřou bránu. Brána se otevřela kolem 9:15, i když oficiálně je otevřeno až od 9:30. Proběhli jsme branou a začali se kochat. Hned zkraje nás uvítalo jezírko s rybkami. Když jsme popošli kousek dál, už se tu objevila první past na turisty – focení (jak jsme se pak na konci zoo dozvěděli, fotka stojí 8€ – nám se moc nelíbila, nebrali jsme). Další doporučení od páru, od kterého jsme si půjčili karavan znělo – hlavně si dejte všechna vystoupení hned jak přijdete, jinak nestihnete skoro nic. Jak doporučili, tak jsme udělali.

První jsme šli na show s lachtany, která byla od 9:45 a to nás totálně bavilo, moc chytrá a vtipná zvířata :-). Nějaká sprška pro sedící blízko bazénu také proběhla.  Každá show je cca na 20 minut a všechny show na sebe docela dobře navazují a jsou kousek od sebe.

Po lachtaní show jsme rovnou vyrazili do pavilonu papoušků na jejich show, která začínala v 10:25 – ta byla také úchvatná – papoušci ara nám létali nad hlavami, slečny o nich a nejen o arách moc hezky povídaly, doprovodná videa o chovu papoušků v zoo na obrazovkách byla také moc zajímavá. Papoušci ukázali, co umí, také proběhla vtipná scénka a nakonec nás všichni papoušci, co byli součástí show, poctili letem nad hlavami.

Delfíní show začala v 11:00 a tady jediné co, tak mě osobně trochu mrzelo, že byli rozdělení, pět delfínů na třech stranách bazénu – vlastně jsem pořádně nestihla sledovat ani jednu stranu bazénu, ale vesměs, co jsem tak zahlédla. to bylo také moc hezké.

Kosatky začínaly v 11:55 a tam doporučujeme jít opravdu hned, co skončí delfíní show, ideálně odcházet třeba při závěru od delfínů a přesunout se o kousek výš k bazénu kosatek – proudily tam davy lidí a stalo se nám, že jedna část hlediště byla uzavřená, takže bylo míst méně. Nakonec jsme se dostali a těsně za tzv. splash zónu, takže jsme měli aspoň malou jistotu, že nás kosatky nezmáčí – pro odvážné je spousta místa vepředu a dokonce si můžete na místě koupit biologicky rozložitelnou pláštěnku za 3€. A fakt se hodí, tahle šplouchnutí byla opravdu mocná. Show kosatek byla snad nejúchvatější, jsou to krásná a chytrá zvířata, na obrazovce v pozadí běželo video o kosatkách, jejich záchraně, proběhla i krásná edukace, jak vypadá oceán, když je lidstvu lhostejné, co do něj hodí… Také jsme viděli mládě velryby, které se v Loro parku narodilo v březnu 2025 :-). 

Po všech proběhlých show už zbývalo jen projít v klidu celou zoo a prozkoumat všechny kouty. Tady se trochu zastavím – protože Loro park musíte vidět, nejde o tom jen psát.

Co se ale týče třeba služeb – je tu několik kiosků se zmrzlinou, kávou, stánků se suvenýry, také dětské hřiště, malá horská dráha myslím od 102cm – jedna osoba 1€ a dá se i kartou – jedna jízda kolem se jede celkem třikrát. A několik restaurací – my jsme zvolili pizerii – self service – vlastní servis – vezmete tác a naložíte si, na co máte chuť – celá pizza kolem 10-11€ – tu musím pochválit, byla docela dobrá, také zde najdete špagety, nějakou rýži, samozřejmě pečivo, polévka, nugetky, hranolky, džusy, voda,… my si dali rýži, ovocný salát, dva džusy, jeden cider, pizzu, nugetky a zaplatili kolem 40€. Pokračovali jsme v průzkumu zoo a když jsme odcházeli, bylo asi 15:30, myslím že by se tam dalo opravdu v klidu vydržet až do zavíračky. 

Po Loro parku jsme šli na pláž, stejně jako předchozí den. Nad pláží je moc hezká prolézačka ve tvaru lodi, tak tam jsme také nějakou chvilku strávili. Večer už jsme jen padli unavení do postelí.

Den sedmý

Na ráno jsme si naplánovali velký servis auta, našla jsem pomocí aplikace benzínku zde, kde můžeme vylít šedou i černou vodu a doplnit čistou vodu. Trochu jsme narazili, obsluha moc anglicky neuměla a my zase neuměli španělsky. Rukama, nohama a základní angličtinou jsme se nakonec dozvěděli, kde šedou vody vylít a že nás to bude stát 6€. Kam vylít černou vodu (tu z wc), to už pořádně nikdo nevěděl, nakonec nám poradil mladší pán z obsluhy, ale nepochopili jsme, jak ji vylít, takže jsme jen na samoobslužné myčce umyli auto od oceánu, vylili šedou vodu a pokračovali na doplnění vody. To mělo jít na stejné benzínce jen o kousek dále – ale narazili jsme na problém s přípojkou hadice. Takže jsme byli nuceni hledat jiné servisní místo, které jsme nakonec objevili, ale tam se dala jen doplnit voda (1€ za 5minut tekoucí vody) tady. Stále nám zbývalo vylít černou vodu z chemického wc – po dlouhém hledání v aplikaci park4night jsme našli, stálo nás to 3€, akorát byla až za cílem naší cesty zde – a kdybychom tam jeli rovnou, ušetříme třeba hodinu a půl, protože samotný servis trval vcelku třeba jen 20 minut… 😁.

Objevili jsme další přírodní bazénky v městečku Garachico –  Piscinas Naturales „El Caletón“, zaparkovali jsme na parkovišti a odsud to byl opravdu kousek pěšky, dokonce je po cestě někde obchod, který jsme původně měli v plánu, ale cesty nás zavedly na příjemné náměstí, kde jsme si v kiosku dali něco dobrého na zub a smoothie. Poté jsme pokračovali na přírodní bazénky, tam ale bylo docela dost lidí a nelíbilo se nám to tolik, jako v Jovéru. Po cestě k autu jsme ještě objevili plavecký bazén se slanou vodou a brouzdálkem. Táhlo nás to tam i díky tomu, že by tam měly být sprchy. A byly, bylo jich dost a my si konečně mohli dát pořádnou sprchu se vším všudy a vstup nás vyšel asi na 6€.

Poté jsme se přesunuli k autu a dojeli si do Mercadony na nákup. Naše cesta ten den končila na parkovišti v Santiago del Teide, kde jsme byli cca 900 m.n.n. a bylo už docela chladno. Bylo to na poměrně rušné hlavní cestě, auta jezdila až do pozdních večerních hodin a naproti je dokonce, nejspíše, kamenolom – tam to utichlo až později večer, ale i přesto jsme se poměrně dobře vyspali.

Den osmý

Ráno jsme se probudili brzy, už před sedmou hodinou, abychom stihli být v 8:00 na autobusové zastávce. Odsud jsme autobusem číslo 355 vyrazili do vesničky Masca. Řidič autobusu byl přesný a rychlý, serpentiny do Mascy stříhal hlava nehlava, už je ostřílený. Nahoře jsme byli v 8:13. Autobus nás tři vyšel na 4,35€ a šlo platit kartou.

Nahoře jsme se pokochali výhledy a abychom měli pěkné fotky, zašli jsme do místní restaurace La Fuente, kde jsme si dali výborný brunch s názvem “Masca”, donesli nám kávu, džus a španělské víno Cava (od každého jeden drink), pečivo sladké i slané, džemy, jogurt s müsli a ovocem, talířek se sýry a lívanec. Objednali jsme si ještě smoothie a mezitím přišla nečekaná žádost o ruku, takže brunch byl proložen slzami a nakonec ještě mojitem 😎.

Když jsme dojedli, podle aplikace Transit jsme měli mít odjezd autobusu, ten se ale nějak nekonal (myslím, že selhal lidský faktor – ten můj). Byli jsme nuceni čekat na další spoj, který měl jet kolem jedné hodiny odpoledne. Zkoušeli jsme ještě místní taxislužby, ale když už jsem volala asi na třetí, zjistila jsem, že nejspíš všechny “taxislužby” jsou jen lodní přeprava z Mascy do Los Gigantes. Nakonec přijel autobus ve 12:55, na nic nečekal a když jsme nastoupili a sotva dosedli, už jel – tady asi není na co čekat. Do Santiago del Teide jsme dojeli trochu pomaleji, než odsud do Mascy, protože odpoledne už spoustu aut jelo zpět nebo i na Mascu a vzhledem k úzké silnici a serpentinám to víc stálo, než jelo.

Řidič nás vyhodil u kostela a my se ještě šli podívat po lékárně ve městě, ta zde také je. Když jsme nasedli do auta, měli jsme plán vyjet do Los Gigantes, kde jsme měli přespat kousek od přírodního bazénu v oceánu Piscina Natural Acantilado de Los Gigantes, tam ale bohužel bylo plno a moc parkovišť na přespání v okolí nebylo. Jali jsme se tedy aspoň vyhledat čínskou restauraci, kde bychom si dali Pho, to jsme ale v okruhu třeba 20-30km podle google nenašli, tak jsme se spokojili v Pekin Garden ve městě.

Po několika nezdařených pokusech o parkování, kdy bylo všude plno, jsme se rozhodli se ubytovat alespoň na dva dny v kempu. Našli jsme tenhle, zavolali jsme si, jestli mají místo a moc milá paní nám řekla, že určitě ano a že máme prostě přijet. Když jsme dorazili na místo, už od brány jsme viděli bazén, kam jsme toužili hned skočit, ale ještě nás čekalo se ubytovat. Paní po nás chtěla jen jeden občanský průkaz, počet nocí, počet lidí a jestli chceme elektřinu, také chtěla SPZ a tedy za dvě noci bez elektrické přípojky v kempu pro 2 dospělé a jedno dítě nás to vyšlo na nějakých 59€. Bonus k tomu – splachovací wc a horké sprchy! Servis karavanu je možné udělat přímo v kempu bez příplatku (černá voda z toalety, šedá voda a doplnění čisté). Tatínka jsme nechaly odpočívat a s malou jsme si skočily do bazénu. Byl příjemně osvěžující, kolem bazénu to trochu klouže, asi by se tu na přechody hodily buď pantofle, nebo u některých jsme viděly i boty do vody. Vedle velkého bazénu je brouzdaliště asi se 40cm vody, paradoxně víc studené, než velký bazén. Za plotem je menší dětské hřiště, okolo bazénu je hřiště na fotbal/basketbal, v areálu kempu je i minimarket, kde pořídíte více méně vše potřebné, kromě normálního pečiva (alespoň tedy za nás tu žádný normální chleba neměli). Také je tu nějaké občerstvení – povětšinou klasika – smažené a můžete si tu za 5€ vyprat a za dalších 5€ vysušit oblečení. To jsme využili druhý den. Jako nouzovka dobré – pračky nechávají tak nějak být, asi nemá smysl je čistit, malinko zapáchají, sušička také, ale na druhou stranu to zase není žádný extrém.

Den devátý

V noci byla někde opodál ve městě diskotéka, hráli možná klidně do 4-5 ráno, trochu to bylo slyšet, ale dalo se. Ráno se nám ale vůbec nechtělo vstávat, takže jsme nevstali, docela dlouho jsme se váleli v posteli, ani na snídani nebyla energie :-D. Nakonec jsme místo snídaně kolem 11 hodiny obědvali a šli se podívat do bazénu. Mezitím se nám v prádelně pralo a pak sušilo oblečení. Po zbytek dne už jsme jenom tak byli, odpočívali, uvařili polévku a rozestavěli jsme si venkovní nábytek vedle auta, dopisovali cestopis a přemýšleli, kde budeme spát další den. Také navečer proběhl servis auta.
Večer nás čekaly přípravy na ranní focení na pláži ve Fañabé.

Den desátý

Ráno vstávání v 6:00 a před sedmou už přejezd do Fañabé – velká výhoda tady na ostrově je ta, že byť to na mapě vypadá jako velká dálka, zjistíte, že je to pouhých 14km a 15 minut jízdy z kempu.
Vyhlídli jsme si na facebookové skupině paní fotografku Verunku Lihanovou ze Slovenska, která tu bydlí a nechali jsme si upravit 10 fotek. Celkově nás to vyšlo na 180€.

Paní fotografka sem původně s partnerem přijela na rok a už je z toho osm let. Focení bylo plné smíchu, myslím, že obě strany si krásně sedly a byl z toho opravdu příjemný start do nového dne.

Po focení jsme se přesunuli do Monkey parku, kde jsme byli mezi prvními. Parkoviště je přímo u parku a je zdarma. Trochu byl problém s obytným autem, paní nás směrovala mimo parkoviště, aby se vešla i další auta. Vstup dospělý 10€, dítě 5€ a krmení pro zvířátka 3€ (směs mrkve, kukuřice, kapusty, fazolek, jablka, papáji,… v malé krabičce) – můžete přinést vlastní, zkontrolují to u vchodu. Hned za vchodem vás uvítá aligátor/krokodýl – schválně zkuste zjistit, jestli je živý, za nás se ani nepohnul. Park jako takový je moc pěkný, menší, i když se budete zastavovat všude možně, tak se tam určitě déle, jak dvě hodiny, nezdržíte. Za aligátorem je několik průchozích výběhů s morčátky, mezi nimi se občas objeví opička, lemur. Morčata, jen co tam vejdete, se už natahují po kusu žvance, ale jsou poměrně plachá, takže pohladit se spíše nenechají. Lemuři o krmení nejeví zájem, ale ostatní opice za výběhem s morčaty až dozadu parku už jídlo vidí rádi. Upřímně – nevíme, jestli jsme krmit mohli, ale zkusili jsme nabídnout přes plot opičkám celou misku a ony si natáhly tlapku a vždycky si něco vybraly – a že byly vybíravé :-D. S těmi mističkami – doporučuji při nabízení je opravdu dobře chytit, mně se povedlo ji opičce podat špatně a když jsem si ji chtěla v ruce upravit, opici jsem nazlobila a ta mi ji skoro vyrvala z ruky. V Monkey parku najdete různé papoušky, zebřičky, také tu jsou želvy, viděli jsme hada, osmáky, nějaké zástupce ještěrů. Mají to opravdu pestré a myslím, že za tu cenu to stálo. Doporučujeme ale opravdu přijet ještě před otevírací dobou, my byli u brány první, odcházeli jsme po hodině a parkoviště bylo plné.

Od paní fotografky jsme dostali tip navštívit městečko Palm-Mar, akorát jsme nevěděli, co přesně tam máme navštívit, tak jsme si skočili na oběd, akorát bylo chvilku před polednem a měli ještě snídaně. Objednali jsme si nějaký sendvič, kafe, toust – a hranolky. Celé nás to vyšlo na nějakých 25€. Po snídani/obědě jsme dostali chuť na nějakou polévku, ideálně vývar, možná Pho? Tak jsme se zase ponořili do hledání a opravdu – výběr restaurací s vývary je minimální – možná tu rozjedeme nový byznys, až se sem přestěhujeme. Našli jsme alespoň Asijskou restauraci v La Tejita a tam si dali kuřecí polévku, wonton polévku a sushi s lososem, pomerančový fresh, jablečný džus a nechali tam cca 26€. Jinak je zajímavé, že ve většině restaurací je spropitné připočteno již v ceně pokrmů. Většinou se to uvádí v jídelním lístku.

Po jídle jsme se přesunuli k místu, kde přespíme, to byl opravdu kousek. Dnešní spaní bylo u pláže s výhledem na Montaňa Roja. Je tu moc pěkná písčitá pláž s poměrně klidným mořem. Akorát tu není zázemí – sprchy, toalety tu nenajdete. Jsou tu dvě místa, kde jsou slunečníky a lehátka – nezjistili jsme, jestli se platí a kde. Trochu je tu větrno. Spaní je poblíž letiště, ale nijak extrémně to nenarušuje klid, navíc prý letadla v noci nelétají.

Den jedenáctý

Ráno jsme se rozhodli si v nedalekém obchodním centru vyprat prádlo a nakoupit nějaké jídlo, co nám chybělo. Uvařili jsme si polévku, než skončila sušička a najedli se. Poté jsme volně pokračovali na plánovaný a už jednou odložený trek Roque Cinchado v národním parku Teide. Měla to být procházka úpatím Teide s délkou cca 4km, pohodička.

Cestou do národního parku jsme zastavili v městečku Vilaflor na tankování a dolití čisté vody – bohužel jsme s vodou neuspěli, pán z benzínky říkal, že v městečku moc vody není. Natankovali jsme 3/4 nádrže, dali si zmrzlinu a celé nás to stálo kolem 80€. (1 litr nafty tu vyjde na cca 1€). Cestou do národního parku jsme se kochali nádhernými výhledy. Kolem Teide to opravdu vypadá jako na měsíci. Měli jsme zaparkovat na parkovišti, odkud trek začínal, akorát když jsme přijeli, nebylo nikde místo a nevypadalo to, že by se brzy nějaké uvolnilo.

Rozhodli jsme se, že vynecháme (však já si to vynahradím jindy). A vyrazili na parkoviště pod dolní stanici lanovky na Teide, odkud vedla krásná cesta na kopec naproti Teide. Byl odsud krásný výhled do okolí, trochu to tu foukalo. Posilnili jsme se nahoře malou svačinkou a sešli jsme zpět k autu. Tam jsem zjistila, že naše malá kamerka, kde máme veškerou dokumentaci cesty, zůstala nahoře na kopci. Plná strachu jsem vyběhla, že si dám kopec ještě jednou a uklidňovala se tím, že ji snad někde najdu. Naproti mně šla skupinka lidí a když už jsem si v hlavě složila kloudnou větu, že se zeptám, zda ji někde nezahlédli, hned na mě mávali a než jsem stihla doříct první slovo už mi předávali kamerku. Poděkovala jsem a měla obrovskou radost, že jsme nepřišli o záznamy.

Vzhledem k tomu, že jsme již nic dalšího v plánu neměli a nechtělo se nám vracet, jsme si dali přejezd po hřebenu dolů do města San Cristóbal de La Laguna. Tam jsme našli krásné místo na spaní hned vedle parku, kde bylo dětské hřiště se skateparkem. Hřiště tady na Tenerife mají všude moc krásná a udržovaná. Tedy aspoň ty, co jsme potkali na cestách. Večer se blížil a my se rozhodli si zajít na nějaký drink. Našli jsme poměrně dobře skrytý bar v podloubí na náměstí. Příjemný personál, spoustu druhů piv v nabídce, alko i nealko koktejly. Když jsme si dali první drink, šly jsme se s malou podívat po okolí, kroky mě dovedly k prodejně barefoot obuvi, odkud jsem si nakonec odnesla jeden pár. Ještě nějakou chvíli jsme poseděli v baru, kde začala hrát pohodová, živá hudba.  Dali jsme si místní papas bravas – smažené brambory s pikantním dipem a ještě burger s trhaným masem – obojí bylo famózní. Co se týče cen, které si pamatuji – alko koktejl 9-14€, nealko kolem 7€, burger 12€ a brambory myslím 5€. Tam jsme nakonec v dobrém rozpoložení zůstali do 22. hodiny, kdy už nám personál velmi jemně řekl, že v tuhle hodinu už by tam děti být neměly. Večerní procházka městem, kde to hezky žije, ale zároveň není hluk, byla krásná. Usnuli jsme jako když nás do vody hodí.

Den dvanáctý

Pozdní ráno bylo k probuzení úplně ideální. Na dnešek jsme neměli žádný cíl, to už jsme vzdali a řekli si, že těch posledních pár dní si užijeme na pláži bez hledání noclehu, řešení parkování atd. Tak jsme se vydali na pláž, kde jsme už byli a sice Playa de Las Teresitas – žlutý písek ze Sahary.

Cestou z La Laguny jsme se ještě stavili na servis auta, abychom už nikam odsud nemuseli a měli zase na pár dní klid. Aplikace nás navedla sem. Za 7€ jsme si mohli vylít šedou i černou vodu a dolít do nádrže čistou. Odsud jsme pokračovali do města Santa Cruz, tam jsme měli v plánu najít dobrou restauraci s tapas. Po první nalezené restauraci přímo na ulici, kde se procházelo dost lidí a kde ještě neměli ani stolky venku, byť bylo dávno otevřeno, jsme se rozhodli si najít něco jiného. Po delším hledání jsme objevili restauraci, kde by měli mít široký výběr tapas, cesta k restauraci byla trochu složitější, nechytl se mi signál a šli jsme zbytečně okolo. Ale zase jsme natrefili na další dětské hřiště uprostřed města. Skončili jsme v Gastrobar Cátame – původně tapas, asi se ale stala chyba v google a byla z toho mexická s chuťově skvělými tacos a burritem, akorát obsluha moc anglicky neuměla.

Den třináctý

Ráno jsme se probudili s hladem a chutí na nějakou dobrou snídani. Vyrazili jsme do města Santa Cruz. Našli jsme bar La Marina a dali si kávu, zapečené panini se sušenou šunkou a sýrem a pomerančový fresh. Celé nás to vyšlo myslím na 16€. Cestou zpět k autu jsme se ještě stavili v místním pekařství pro pečivo a pro zmrzlinu ve Sparu. Později odpoledne jsme si půjčili na konci pláže šlapadlo se skluzavkou za 20€ na hodinu. 

Den čtrnáctý

Ráno jsme se probudili do posledního dne na naší cestě a po zabalení jsme ještě vyrazili na trh pro sýry. Nakoupili jsme asi sedm druhů sýrů a sušenou šunku. Po nákupu jsme dostali chuť na tapas a podle recenzí vybrali D’Tapas,26. Obsluha byla moc milá a my se opravdu dobře najedli. Konečně jsme vyzkoušeli místní omáčky „mojo rojo a mojo verde“.

Pak nás čekalo balení a velký servis auta. Ten proběhl na, nám už známé, benzinové pumpě. Chtěli jsme ještě umýt auto, ale jediný box, kam se naše auto vešlo, byl vytížen. Našli jsme samoobslužnou myčku, kde jsme si auto umyli a uklidili. Zapomněli jsme ještě natankovat a už nás tlačil čas, kdy jsme měli vrátit auto a odjet na letiště. Nakonec jsme vše stihli a auto v pořádku předali. Poté nás pan Plechata odvezl na letiště a my se vydali na cestu za domovem. 

Měli jsme hodinu zpoždění při odletu z Tenerife a tak se nám čekání na letišti v Miláně zkrátilo z pěti hodin na čtyři. Co nás trochu překvapilo a nebyli jsme na to připraveni bylo, že z letiště v Miláně odlétá první letadlo až v 6:00, my tam byli kolem půl třetí ráno. Všechno zavřené, lavičky obsazené, tak nám nezbývalo nic jiného, než si ustlat na zemi. Z původního plánu, že najdeme dětskou hernu, kde bychom do odletu zůstali a odpočívali, tedy sešlo. Dobrodružství v podobě spánku na zemi a zjišťování, v kolik otevírá první občerstvení tak začalo. Zvládli jsme to, jako vždycky všechno. Ve 4:00 otevíral první kiosek, koupili jsme si kávu, něco k jídlu a čaj. Kolem 5:00 otevírali gate a tak jsme se mohli přesunout. Za kontrolou jsme se ještě zastavili v McDonald’s, kde si malá koupila Happy meal – v Itálii dostanete klasicky Happy meal s hračkou, pitím, burgerem/nugetkami a hranolkami jako u nás, ale navíc si k tomu ještě můžete dát “zákusek” v podobě sáčku s nakrájeným jablkem/hroznovým vínem/ananasem nebo actimel či kousek sýra. Za téměř stejnou cenu, jako u nás.

Nastoupili jsme do letadla a vyrazili do Prahy. Na letišti už nás čekal odvoz domů a my se tak po celé noci konečně pořádně vyspali.