Blog

  • Kroky pro získání hypotéky

    Kroky pro získání hypotéky

    Chci hypotéku, ale jak začít? První krok – zmapovat terén. Tím je myšleno finanční trh. Než půjdete do nějaké banky, tak se alespoň lehce informujte, jak se nyní pohybují úrokové sazby. Zásadní je bonita klienta, tedy hlavně příjem. Pomoct může i takzvaná kalkulačka nahrubo.

    Pokud si půjčím 1 milion korun, tak splátka bude cca 4000 Kč. Pokud si půjčím 2 miliony korun, tak splátka bude cca 8000 Kč, a tak dále. Příjem musí být tak vysoký, aby maximálně polovinu příjmu byla splátka, a druhou polovinu banka považuje, že stačí na živobytí. Tento výpočet je opravdu jen „nahrubo“, detailní výpočet Vám udělají přímo v bance.

    Pokud mám jasno ve volbě banky, tak následuje vyplnění žádosti. Jsou banky, které mají žádost na internetu nebo přímo na pobočce. Do žádosti vyplníte osobní údaje, údaje o účelu hypotéky (koupě, výstavba, rekonstrukce, …), údaje o příjmech, popřípadě i například počet členů v domácnosti.

    Společně s žádostí byste měli mít i formulář o potvrzení výši příjmu, který Vám vyplní v zaměstnání. Pro podnikatele je potřeba dodat daňové přiznání. Bance je potřeba okopírovat i dva doklady totožnosti (občanský průkaz + řidičský průkaz/pas/rodný list).

    A co zástava? Banka požaduje i po žadateli o hypotéku určitou zástavu. Co se tím myslí? Většinou se jedná o nemovitost, která se kupuje. To znamená, že si kupuju byt, ale musím jím bance ručit. Ale pozor, není to podmínka. Můžete bance ručit i něčím jiným, například chatou, ale pouze v případě toho, že chata bude mít hodnotu stejnou nebo vyšší než úvěr, který Vám banka poskytne.

    Poté, co odevzdáte potřebné dokumenty do banky, následuje prvotní prescoring. Po prvním prescoringu se rozhodne, zda odpovídáte parametrům banky (dostatečný příjem, žádný záznam v bankovním registru, …). Pokud projdete prvotním prescorignem, může následovat odhad nemovitosti, kterou chcete zakoupit. Některé banky mají přímo své odhadce, ale některé ne. Co se týče ceny odhadu, tak se pohybuje zhruba kolem 5 tisíc korun. Ale i na tomto se dá ušetřit. Jednou za čas mají banky různé kampaně, kde nabízejí odhady zdarma, půlku odhadu zdarma, nebo že Vám po načerpání hypotéky vrátí 5 tisíc korun.

    Všechno klaplo a hypotéku máte schválenou – můžeme čerpat. Jsou dva druhy čerpání, buď jednorázové, nebo postupné. Jednorázové se používá především na koupi a postupné většinou na výstavbu. Větší pozornost věnujte době, za kterou musíte peníze vyčerpat.

    Nezapomeňte na to, že musí být pojištěna nemovitost, kterou ručíte. Banka potřebuje mít jistotu, kdyby se s nemovitostí cokoli stalo (záplavy, požár). Dále vyžadují některé banky i pojištění žadatele či žadatelů, tzv. životní pojištění. To se dělá pro případ toho, že by se žadatelům něco stalo (smrt, invalidita).

    Nebudu Vám lhát, s hypotékou je spousta starostí, ale představte si ten pocit, když vše klapne a Vy se můžete začít stěhovat do nového domova. Ten pravý domov pro Vás můžete najít na VideoBydlení.cz.

  • ČNB navýšila úrokové sazby poprvé po téměř deseti letech

    ČNB navýšila úrokové sazby poprvé po téměř deseti letech

    Centrální národní banka, jejímž úkolem je dohled nad finančním trhem, zvýšila základní úrokovou sazbu o dvě desetiny procenta. Naposledy bankovní rada sazby zvyšovala v únoru 2008, základní úroková sazba tehdy stoupla na 3,75 procenta. Od té doby ČNB sazby snižovala. Od listopadu roku 2012 činí základní úroková sazba 0,05 procent, avšak nyní vzrostla až na 0,25 %. Analytici tvrdí, že navýšením úrokových sazeb česká národní banka (ČNB) ukončila éru levných peněz. Podle zpětné vazby českých ekonomů se ale bude růst hypoték, vkladů a úročení úvěrů přizpůsobovat postupně a dlouhodobě.

    zdroj: Gymstr.cz

    Tato změna by měla způsobit nárůst úroků z úvěrů a lepšímu zúročení na účtech sloužících ke spoření. Neočekávejme ale nic zásadního, jelikož reálné úrokové sazby ČNB, tudíž výše nominálních sazeb očištěných o inflaci, přetrvávají záporné.

    Tvrzení ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera poukazuje na to, že kvůli současné změně zdraží hypoteční úvěry, nicméně spotřebitelské úvěry to ovlivní jen lehce. Důvodem je skutečnost, že kvůli konkurenci na bankovním trhu očekáváme pokles marží, který bude kompenzován růstem tržních sazeb.

    „I když se to neprojeví hned, dražší peníze pocítí i klienti banky“ konstatoval hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš, který předpovídá, že půjčky budou postupně dražší a dražší kvůli navýšení úrokových sazeb.

    Podle developerské společnosti Central Group skokovému zdražení hypoték zabrání konkurence na trhu. „Sazby hypoték rostou postupně pomalým tempem již od začátku roku, kdy banky začaly reagovat na hypoteční omezení ze strany ČNB.” varovala mluvčí společnosti Marcela Fialková.

    Koruna posílila. Zaplatíme méně než 26 korun za euro! Běžný spotřebitel pocítí růst koruny například tak, že se kvůli silnější měnové jednotce České republiky v zahraničí už nebude cítit jako chudý příbuzný.

  • Vychytávky do kuchyně

    Kdo by to neznal. Jste zabydlení, ale zanedlouho vám ubývá prostor, čas, chuť a možná i nápady, jak si zkrášlit a využít plně účelově svůj byt tak, abyste se v něm cítili co nejlépe a byl praktický. Na trhu existuje celá řada „vychytávek“, které vám usnadní život. Dnes se jim budeme věnovat a ukážeme si některé z nich.

    Já, jakožto žena, uvítám pomoc zejména v kuchyni. Teď nemyslím něčí pomoc, do kuchyně mi nelezte, když vařím! 🙂 Mám tím na mysli chytré pomocníky a další různé vychytávky. Někdy stačí jen přemýšlet a být trošku kreativní. Například takové sítko na čaj. Nemusí sloužit pouze na čaj, já ho zásadně využívám i do polévky a do omáček. Vložím do něj potřebné koření, které vám zůstane hezky pohromadě, a nemusíte ho lovit v hrnci plném omáčky, jako jsem to dříve dělávala já. Ano, dnes se dají v obchodě koupit už naporcované pytlíčky, ale nám jde přeci o praktičnost, tak proč nevyužít to, co už máme doma.

    Podívejte se na www.biano.cz, kde najdete spousty užitečných, praktických věcí a pomocníků. Nadchlo mě jich hned několik. Třeba takový chlebník 2 v 1, který slouží totiž i jako prkénko na krájení. Takže vytáhnete chleba a hned si ho i ukrojíte bez toho, aniž byste museli sahat někam pro prkénko. Úžasné!

    A nebo další věcička, která vám usnadní práci, je dávkovač na špagety. Viděli jste ho už někdy? Výborný pomocník pro ty, co neumějí odhadnout správné množství. Vyhnete se tak zbytečnému plýtvání a budete konečně vědět, na kolik porcí máte špagety rozdělené, dávku si můžete nastavit postupným otevíráním lamel od středu odměrky.

    Máte rádi pizzu? Pokud ano, tak jistě víte, že čerstvě vytažená z trouby se dost špatně krájí. Je horká, ingredience se rozpadají, nejde pořádně ukrojit. Tuto vychytávku vidím u málokoho, přitom jednoduchá, nenáročná věc a kolik dokáže ušetřit energie. Jsou to vlastně takové nůžky na pizzu. Ostré jako břitva vám pizzu konečně ukrojí tak, aniž by se rozpadala a drolila. Lopatka nadzvedne pizzu a umožní tak snadné krájení, těsto zůstane pohromadě a nepotrhá se.

    V těchto předmětech je budoucnost. Populace roste, vše je vyráběno narychlo, každý chce ušetřit čas i peníze. Někdo má vrozenou kreativitu a má spousty vlastních nápadů, jiný zas potřebuje nalézt inspiraci jinde. Máte-li i vy svůj vlastní nápad nebo vychytávku, napište nám o ní do komentářů, rádi se necháme inspirovat a objevíme třeba něco, co ještě neznáme.

     

  • Blondýna rekonstruuje: Bourání

    Blondýna rekonstruuje: Bourání

    Hezký den, čtenáři našeho blogu, v minulém článku jsem Vám psala o tom, jak jsem se rozhodla bydlet sama, tedy s kočkou, a jak jsem ten svůj byt našla. Máme za sebou i další fázi, a tak k vám přicházím s dalším článkem.

    Vzhledem k tomu, že byt je vážně v původním stavu, jsou tam věci jako například špajz. Ten je možná praktický pro uskladnění věcí, ale v mé kuchyni, která má rozlohu dva a půl metru na čtyři metry vážně není místo navíc, a tak bylo jasné, že špajz musí pryč. V sobotu ráno byl sraz v bytě, já, nešťastný taťka a moje nejlepší kamarádka, která přišla na brigádu. Po válečné poradě bylo jasné, co se bude dít. Zruší se špajz, vyndají se háčky ze zdi, vytrhají se lišty z podlahy, vybourají se kachličky v kuchyni. Moje první činnost byla odstranění háčků ze zdi. Aby bylo jasno, byt byl po staré paní. Myslím, že ze svého bytu chtěla udělat obrazovou galerii. Možná se jí to i podařilo. Hustota osídlení zdi háčky byla jeden a půl háčku na metr čtvereční. Asi si umíte představit, jak blondýna vytahuje háčky ze zdi. Také jsem zapomněla napsat, že měřím metr a půl a nemám žádné schůdky, které by mi pomohly dostat se do vyšších úrovní. Tahala jsem jednu starou židli, kterou jsem koupila společně s bytem, po všech místnostech. Samozřejmě nemám sílu jen tak něco zatlučeného vytáhnout ze zdi, takže jsem háčky kroutila ze strany na stranu. Vytáhnout jeden háček mi trvalo zhruba pět až deset minut a zbyla po něm díra ve zdi přibližně o průměru pět centimetrů. To mi nepřišlo jako velký problém do chvíle, kdy jsem zjistila, že taťkův úkol bude tyto díry zakrýt. Nadšený vážně nebyl a můj pracovní název „nešťastný tatínek“ se opět ukázal jako velmi vhodný.

    Úkol pro kamarádku byl vytrhat lišty z podlahy. Původní podlaha, tedy parkety, nebyly rekonstruovány nikdy, což je určitě přes padesát let. Podle toho taky probíhaly práce, jejichž cílem bylo úplné odstranění veškerých lišt kolem zdi. Moje kamarádka není sice blondýna, ale kromě toho je moje kopie. A to hlavně co se manuálních prací týče. Od nešťastného tatínka dostala, jak se teď říká, starter pack, který obsahoval šroubovák a kovovou věc, o které jsem později zjistila, že se nazývá majzlík. Pro danou činnost to vůbec nebylo důležité. První dva hřebíky vytloukl nešťastný tatínek na ukázku a kamarádka neblondýna se pustila do práce. Když jsem ji tak pozorovala během malé pauzičky pro odpočinek rukou, při vyndavání háčků jsem zjistila, že u práce asi taky nevypadám jako ženy v amerických filmech, stejně jako ona tak nevypadala. Myšlenku mi ihned zažehnal nešťastný tatínek větou: „Neokouněj a pracuj, chtěla jsi byt, tak dělej!“. Nemohla jsem ani nic namítnout, protože měl pravdu, a hlavně jsem si svoji nerozvážnost uvědomila. Někdy totiž přemýšlím, že jsem možná měla přejít špatnou barvu kuchyně, málo hranaté kliky a moc zaoblenou vanu a koupit byt již zrekonstruovaný. Teď bych nevytrhávala háčky, ale nakupovala vázičky a svícny a určitě by mě tolik nebolely ruce.

    Nešťastný tatínek se dal do práce, na kterou jsem já ani kamarádka neblondýna nestačily, a tou bylo odstranění špajzu. Slovní spojení odstranění špajzu zní velmi kultivovaně, a vlastně celkem čistě, tiše a příjemně. V realitě to vypadalo asi tak, že celý dům věděl o tom, že se někde něco bourá, v kuchyni to vypadalo jako na fotbalovém zápase, kde se někdo rozhodl hodit dýmovnici. Vzduchem lítaly kusy zdi, podlaha nebyla pod prachem a cihlami vidět. Naše uši si vyzkoušely, co zvládnou, než nás rozbolí hlava.

    Po dokončení činností, které jsem měla na starosti já a kamarádka neblondýna, jsme dostaly úkol, který byl dle mého na hranici našich schopností a neschopností. Tentokrát byl náš starter pack složený pouze z jedné věci. Sbíječka. První kontakt, uchopení a zvednutí do výšky dvaceti centimetrů nad zem mě velmi zaskočil. Vážila víc, než jsem předpokládala. Samozřejmě s kamarádkou neblondýnou nejsme žádné padavky, a tak jsme se daly do práce. Úkolem bylo odstranit dlaždice ze zdi. To také zní velmi příjemně a není, musím ale uznat, že je to mnohem něžnější než odstraňování špajzu. Tedy kromě hluku, ten je stejný. Měly jsme z toho vážně zážitek, po chvilce jsme si musely sbíječku vyměňovat, kvůli již zmíněné váze, ta druhá ale okamžitě sahala po telefonu, takže máme pár set videí a fotek na památku. Jednou se na to podívám, až budu ležet na gauči a vázičky budou na svém místě.

    Tyto činnosti, když o nich píšu, zaberou pouze pár řádku, ve skutečnosti nám to zabralo celý den. Řekli jsme si, že pro dnešek to stačí, nešťastný tatínek byl stále plný sil, já s kamarádkou neblondýnou naprosto prázdné všech sil. Velmi nás tedy hláška o ukončení pracovního dne potěšila.

    Nyní je tedy fáze vlastně skoro stejná jako v minulém článku. Mám byt, kočku, nešťastného tatínka a také trochu hrůzu z dalších dnů. Po ukončení práce jsem se zašla podívat do poštovní schránky, kde jsem měla od předsedy našeho družstva vlastníků smlouvu o družstevním podílu. Jen letmo jsem jí přečetla a zarazil mě poslední bod. Cituji: „Nájemce nesmí provádět stavební úpravy, ani jinou podstatnou změnu předmětu nájmu bez souhlasu pronajímatele (BD). V případě porušení této povinnosti je BD oprávněno požadovat, aby nájemce provedené změny, či úpravy bez odkladu odstranil.“ Vážně se netěším na výraz nešťastného tatínka, až bude muset zpátky postavit cihlový špajz.

  • Jak bydlí celebrity: Lucie Bílá

    Jak bydlí celebrity: Lucie Bílá

    Jedním slovem luxus. Tak v něm si žijí celebrity a známé osobnosti. Někteří z nich mají tolik peněz, že si mohou dovolit téměř cokoliv, třeba i svůj vlastní heliport nebo letiště. Založila jsem pro vás zcela novou rubriku, kde se každý týden budeme věnovat jedné celebritě a podíváme se do zákoutí jejich bydliště.

    Lucie vyrábí přívěsky; zdroj: Blesk.cz

    Pro dnešní den jsem vybrala osobnost, kterou zná celý národ. Říká se o ni, že má zlato v hrdle, má několik zlatých slavíků a prý i zlaté srdce. Ano, řeč je o Lucii Bílé, vlastním jménem Haně Zaňákové. Lucce je dnes 51 let a žije sama ve své krásné vile, které říká orlí hnízdo. To se nachází v Otvovicích, v malé vesničce nedaleko Kralup nad Vltavou. Vesnička má asi sedm set obyvatel a je obklopena lesy a poli.

    V Otvovicích se přímo narodila, vyrůstala, chodila tam do školy a všichni ji tam znají. Prý ale všichni jen v dobrém, neberou ji jako nějakou televizní hvězdu, ale jako obyčejnou holku z vesnice, která si občas zajde na pivo do místní hospůdky. Kohokoliv se zeptáte, bude vám o Haničce vyprávět jako o milé, usměvavé holce, která se nezměnila. Lucii je tato vesnice tak blízká, že v ní dokonce koupila i kulturní centrum. Cítí se tam jako doma, má tam spousty vzpomínek a zážitků. Nebydlí tam však úplně sama, nazvala bych to menší komunitou kamarádek. Jedna se jí stará o šatník a úklid, druhá o vlasy a líčení, třetí jí něco uvaří a poklábosí večer u skleničky vína. Syn Filip žije v zahraničí, vidí se málo. Pravidelně ji navštěvuje bratr Karel se synovcem, návštěvy jsou u Lucky časté. Málem jsem zapomněla zmínit, že má mimo jiné i dvě kočky. Je hlavně pracovně vytížená, musí zvládnout i několik představení za den.

    Lucčino sídlo; zdroj: Blesk.cz

    Lucka vystřídala asi třináct různých bydlišť a doufá, že orlí hnízdo je místo, kde bude bydlet už do konce svého života. Začínala v Praze v různých podnájmech. Žila v krásné vile v Jevanech s Petrem Kratochvílem, se kterým má syna Filipa. Vyzkoušela si i život v zahraničí, a to na americké Floridě, kde si připadala spíše jako na dovolené, styl místního života jí nevyhovoval a chyběli jí přátelé a rodina. Nakonec našla své místo, které si i sama vybudovala. Původně na pozemku stál starý dům, který chtěla zrekonstruovat, ale když přišel soused s nabídkou odkupu části jeho pozemku, naskytla se jedinečná možnost vybudovat si vlastní hnízdečko. Pozemek byl najednou velký, vznikal projekt, jejímž návrhářem byl architekt Aleš Lapka. Výstavba vysněného obydlí, jehož dominantou je dřevo, kámen a beton, trvala několik let. Na pozemku dále stojí bazén, garáž, přístřešek s grilem a několik starých, velkých stromů, za které bojovala, aby během stavby nebyly porušeny. Celá stavba stála kolem čtyřiceti miliónů korun.

    Uvnitř domu je několik pokojů, krásná velká a prostorná kuchyň, v obývacím pokoji dominuje velké množství sošek andělíčků, všech možných velikostí, tvarů a barev. Najdete tam spousty fotografií a starých předmětů. Co jste možná nevěděli, Lucie vyrábí bižuterii v podobě řetízků s andělíčky, které pak prodává na charitativní účely, stejně tak i panenky. Má tedy i svou malou dílničku. Na podzim pořádá charitativní koncert v Kralupech, výtěžek pak putuje na opravy budov nebo koupi něčeho potřebného do rodných Otvovic.

    Lucie si střežila své soukromí dlouho, vědělo se sice kde bydlí, ale jak to u ní vypadá, bylo dlouholetým tajemstvím. Až před necelým rokem svolila k natáčení pořadu u sebe doma s Alešem Cibulkou, kde odhalila částečně své soukromí.

    Zajímá Vás více? Podívejte se na video s Alešem Cibulkou na pořad Můžu dál?

     

    Chcete si žít taky jako v paláci, ale nemůžete ho nikde sehnat? Vybírejte z nabídky inzerátů na našem portálu https://www.videobydleni.cz/

  • Symbolismus v architektuře

    Symbolismus v architektuře

    Stavby mají moc. Samy o sobě budí v člověku respekt a čím jsou větší, neobvyklejší konstrukce či zdobení nebo stáří, tím více její moci podléháme. Každá budova představuje velkou investici, náročnost na umístění, na její konstrukci, nemluvě o vybavení, údržbě a dalších věcech. V tomto případě není pochyb o tom, že budovy jako takové představují symbolický význam.

    Základní úroveň symboliky v architektuře souvisí s účelem budovy. Kupříkladu Bílý dům ve Washingtonu se svou terasou a širokými okny se záclonami má skutečně funkci obytného domu, stejně tak je zřejmé, že dům byl stavěn ve velkorysém měřítku. Podobně důstojným místem je také například Westminsterská katedrála v Londýně. Čím více má být budova významná, tím více tak poté musí působit i vizuálně, je zde pak možné nalézt různé vnější úpravy, které mohou nést celou řadu významů. Dokonce natolik základní věc, jakou je rozmístění a typ oken, pak vypovídá o úloze budovy s ohledem na vnější svět – velká, prostorná okna symbolizují pozvání a napovídají, že jde zřejmě o obchod, malá okna či průzory upozorňují, že nejlepší bude zůstat venku, protože se nejspíše jedná o vězení nebo nějakou středověkou pevnost.

    Svůj význam samozřejmě nesou i jednotlivé architektonické prvky. Budovy mají ve svých tvarech zakódován nespočet významů. Každá struktura poskytuje bezprostřední informace o majetku majitelů či obyvatel, jejich postavení, vkusu, minulosti a životních poměrů.

    Se symbolickou strukturou budovy významně souvisí také filozofie designu. Heslem modernistické architektury – ohavných, nevýrazných betonových bloků – byla efektivnost, užitečnost, praktičnost a cena, to vše nadřazeno citu. Postmodernisté naproti tomu zdůrazňovali hravost, vizuální účinek a nevázanou zábavu za cenu použití architektonických „atrakcí“, které byly naprosto výstřední a často neužitečné. Neslo to však symbolickou výpověď: „Je to zde plné života, nikoli bezduše účelové.“ Od té doby se architektura nachází mezi dvěma extrémy: názorem, že krása je stejně důležitá jako užitečnost, a přesvědčením, že v úvahu je nutno brát jak cenu, tak estetické požadavky. Dokonce i tak povrchní záležitost, jakou je konečná úprava exteriéru, dokáže zásadně ovlivnit symbolickou moc stavby: vezměme například v potaz rozdíly mezi podobnými stavbami, z nichž jedna je stylizována jako pagoda a druhou zdobí falešná tudorovská klenba.

    Tak se dostáváme zpět k Bílemu domu, k jeho působivé bílé kupoli a sloupoví. George Washington byl přesvědčen, že prezidentská rezidence musí na první pohled zdůrazňovat ostatním národům a hlavám států moc a postavení amerického prezidenta. Budova byla projektována jako nápodoba imperiálního stylu a měla se stát výkladní skříní majestátnosti nové republiky. Musela oslňovat a naplňovat posvátnou úctou, dávat najevo, že Amerika je silná a může si dovolit to samé, co jakýkoliv jiný národ. Zároveň měla ukázat Američanům to nejlepší, o co jejich země – stejně jako oni sami – usiluje. Ačkoliv zde George Washington nikdy nenocoval, jeho představa přetrvala. Bílý dům je živoucím symbolem americké moci a je to „lidový dům“, srdce amerického snu. Proslul dokonalostí po všech stránkách a jeho smyslem je reprezentovat samu americkou kulturu.

    Washingtonův „zednářský zvěrokruh“

    Vzhledem k tomu, že při počátečním formování Spojených států sehrála nemalou roli zednářská lóže (Washington byl stejně jako mnozí další otcové zakladatelé celoživotním oddaným zednářem), měli by dnešní autoři konspiračních teorií a pomlouvači zednářů hledat důkazy gigantických kamufláží právě v hlavním městě. Lidská mysl je mimořádný mistr na rozpoznávání vzorců. Tato schopnost je určující charakteristickou činností našeho mozku. Proto ti, kdo hledali v projektu města, vzorce také nalezli – a v hojném počtu.

    Podle autorů konspiračních teorií se ukazuje, že některé velké symboly byly začleněny přímo do plánů Washingtonu. Nejznámějšími symboly svobodných zednářů lóže jsou úhelník (1) a kružítko (2). Podobu těchto symbolů lze najít na Capitol Hillu. Vezmeme-li za výchozí bod obrazce samu budovu Kapitolu, mělo by levé rameno kružítka tvořit Pennsylvania Avenue a pokračovat dále k Bílemu domu, pravé rameno by pak tvořilo Maryland Avenue a pokračovalo dále k památníku Thomase Jeffersona. Úhelník, který protíná obrazec, je tvořen Canal Street a Louisiana Avenue.

    A jako by to zmíněným tvůrcům konspiračních teorií ještě nestačilo jako důkaz jakéhosi neurčitého zla ze strany svobodných zednářů nebo satanistů či bůhvíkoho, je podle nich sám Bílý dům nejjižnějším výběžkem převráceného pentagramu (4), znamení, které nedávno začala bulvární média spojovat se satanskými aktivitami. Převrácený pentagram se rozprostírá severně od Bílého domu: z průsečíku Connecticut Avenue a Vermont Avenu na sever k Dupont Circle a Logan Circle, Rhode Island Avenu a Massachusetts Avenu, odtud západně k Washington Circle a východním směrem k Mount Vernon Square. Střed pentagramu (5) leží ve vzdálenosti hrůzostrašných třinácti bloků severně od Bílého domu a je jím sídlo zednářské lóže v Šestnácté ulici. Někteří teoretici zacházejí v úvahách ještě dále a tvrdí, že umístění symbolu zednářské „vlády“ je obratně zakódováno přímo do města v podobě přímé linie (3).

    Toto je pro tento článek vše, v dalším článku ze série „Symbolismus v architektuře“ se dočtete více o pentagramech/pentagonech a moci Říma.

  • Blondýna rekonstruuje: Mám byt!

    Zdravím Vás milí návštěvníci tohoto blogu, rozhodla jsem se tuto stránku pojmout vážně jako blog. Téma bydlení je pro mě v této době naprosto aktuální. Koupila jsem si totiž byt. Abyste lépe pochopili, jsem dvacetiletá, blonďatá, řekla bych skoro ještě pubertální holka, která se rozhodla bydlet sama.

    Rok jsem bydlela s přítelem a v této době jsem dostala k narozeninám dárek. Každý, kdo mě zná, ví, že miluji kočky. Vždy jsem chtěla mít svoji kočku, dokonce proběhly i nějaké pokusy. Kamarád mi přinesl kotě, když jsem kotě donesla domů, mamka pronesla jen: „No hezká kočička, tak ji zase vrať“. Tato kočička dodnes žije u kamaráda, který mi ji přinesl. Druhý pokus dopadl stejně, dodnes žije u mého táty. O mé dvacáté narozeniny proběhl pokus číslo tři. Jelikož jsem již bydlela s přítelem, kočičku jsem si mohla nechat. Super. Zhruba po půl roce po obdarování jsem se stěhovala zpět k mamce s kočkou ruce. Představte si doma to nadšení, že jsem zpět, a ještě s sebou mám čtyřnohou kamarádku. Nyní mamky byt vypadá asi tak, že závěsy jsou uvázané v uzlu ve výšce metru a půl, gauč roztrhaný, postel roztrhaná, okna zabedněná, veškerá výzdoba uklizená nebo již rozbitá. Kočička mamky domov prostě trochu změnila. Bylo naprosto jasné, že toto je pouze dočasné řešení a já musím jít tedy bydlet sama. To byl hlavní důvod toho, proč jsem začala hledat nové bydlení.

    Samozřejmě, jako každá žena chci mít svůj domov co nejkrásnější a nejvyšperkovanější do všech detailů. V první fázi jsem hledala byty, které jsou sice dražší, ale již zrekonstruované. Po zhruba dvaceti inzerátech jsem zjistila, že pokud se vydám touto cestou, určitě to nebude můj vysněný domov, který si představuji. Kuchyně neměla barvu, která by se mi líbila, podlaha měla špatný dekor, kliky málo hranaté, vana moc zaoblená. Bylo jasné, že na to budu muset jít jinak. Zabrousila jsem mezi levnější byty v původním stavu. Tady nebyl výběr tak složitý, protože jsem řešila jen lokalitu, patro a balkon. Mezi zhruba padesátkou bytů jsem našla tři, které odpovídaly mým kritériím. Zvedla jsem telefon a volala třem makléřů, kteří měli tyto byty na starosti. První telefonát byl úsměvný, protože mi paní makléřka sdělila, že tento byt již nemá rok v nabídce a vlastně vůbec nerozumí tomu, proč na jejich stránkách inzerát stále je. Druhý telefonát dopadl úspěšně, domluvila jsem si schůzku na druhý den. Tento byt byl v centru, blízko mého současného bydliště, takže jsem byla ráda. Třetí telefonát byl opět neúspěšný, byt byl zrovna před půl hodinou prodaný. Jaká náhoda. Nevadí, řekla jsem si, podívám se na ten jediný zbylý, a případně budu hledat dál. Během dne, kdy jsem šla na prohlídku bytu, našla na internetu mamka ještě jeden byt, i tam jsem domluvila schůzku a šlo se. Mamka šla samozřejmě se mnou jako podpora, a hlavně jako vrchní rozhodčí.

    První byt byl ten v centru, makléřka byla příjemná, což je podle mého logické, pokud mi chce něco prodat. Po výšlapu do pátého patra bez výtahu jsem měla pocit, že tento byt nebude ten můj ideální domov. I když tu byla možnost toho, že se každodenní túrou nahoru a dolu sníží moje váha. Byt byl, jak bych to řekla, prostě v původním stavu. To jsem samozřejmě očekávala, a tak jsem nebyla překvapená. V našem městě jsou skoro všechny byty stejně dispozičně řešené, proto mě ani tato dispozice nezaskočila. Chyběl mu však balkón, a ani vidina mé nižší váhy mě nepřesvědčila o tom, že mi pět pater schodů nevadí. S úsměvem jsme se s makléřkou rozloučily s tím, že jí v každém případě sdělím svoje rozhodnutí. V hlavě už jsem ale byla rozhodnutá. Tento byt to nebude.

    Druhý byt sice nebyl úplně v centru, chůzí byl od centra asi deset minut, což není problém. Po přivítání s makléřem, který byl zhruba mého věku, jsme vyšli společně jedny schody a byli jsme před vstupními dveřmi. Super. Sice bych nezhubla ani deko, ale jelikož v bytě budu pouze s kočkou, lépe se mi bude nosit nákup do prvního patra než do pátého. Po otevření dveří na mě dýchla atmosféra sice starého bytu, vůně starých lidí, ale hrozně příjemná atmosféra. Prošla jsem celý byt beze slov a věděla, že z tohoto bytu bude můj domov. Můj vysněný domov. A měl i balkón.

    S makléřem jsme se rozloučili opět se stejným verdiktem, ozvu se s rozhodnutím. I zde jsem měla v hlavě jasno. Tento byt chci! Naštěstí i mamce se líbil, takže nebyl v podstatě žádný problém. Zhruba za týden byl byt můj. Plná ideálů, plánů a vizí, jak bude jednou byt vypadat, jsem tuto radostnou novinu oznámila taťkovi s tím, že bych byla ráda za každou pomoc. V tu chvíli se mé plány trochu zhroutily, nebo alespoň se prodloužila doba toho, kdy budou uskutečněny. Po hodinovém rozhovoru s taťkou, kdy mi říkal o všem, co se bude muset udělat před tím, než začnu nakupovat nábytek, lustry a vázičky, jsem zjistila, že vlastně vůbec nemám ani ponětí do čeho jsem se to pustila. Každopádně byt mám a jednou to bude můj vysněný domov. Rozhodla jsem se tedy, že Vám budu psát o každém dalším postupu a vývoji mého domova. Nyní jsem ve fází, kdy mám byt, nešťastného tatínka s vidinou žádného volného víkendu a kočičku, která stále ničí nábytek mojí mamky.

    Jako perličku bych dodala, že druhý den po prohlídce si mě na sociálních sítích našel makléř, který mi byt prodával, a pozval mě na kávu. Takže možná nebudu nosit nákupy ani do prvního patra sama.

  • Home staging

    Home staging

    Home staging. Pro mnoho z vás naprosto neznámý pojem. Vznikl v 70. letech 20. století v USA a postupně se rozšířil do Evropy. Zakladatelkou home stagingu v Česku je Jitka Kobzová. Po třech letech ve Velké Británii se jím začala zabývat i u nás.

    Jejím motem je:

    „Naším krédem je vytvoření jedinečného interiéru 
    s osobitou atmosférou v souladu s nároky a představami našich klientů.“

     

    Ocitáte se v situaci, kdy chcete prodat svůj byt, dům či komerční prostor. Chcete ho prodat co nejefektivněji, rychle a za nejvýhodnější, tedy co nejvyšší cenu. Home staging vám k tomu může pomoci. Jeho smyslem a úkolem je upravit nemovitost tak, aby vypadala atraktivně, upraveně, útulně a zákazníkovi se líbila hned na první pohled. Většina z nás přeci jen vybírá očima. Prostory se uklidí, poupraví se interiér, zakoupí se doplňky, doladí se detaily. Vaše nabídka je připravena k prohlídce a k nafocení fotografií. Fotografie by měly být kvalitní a přehledné.

    Je samozřejmě lepší si na to najmout firmu, ta přesně ví, jak pracovat a co dělat. Ceny se pohybují různě, a sice mezi 4-8 tisíci korun, což není zrovna nejlevnější záležitost. Nejprve se vše prokonzultuje, prohlédne a posoudí. Konzultace proběhne v prostoru, který chcete nabídnout. Home stager vám přesně řekne, co máte doladit a poupravit. Aby vaše náklady byly co nejmenší, využijí se předměty, které máte doma, například zrcadla, knihy, květiny, obrázky. Nemusíte kupovat nový nábytek, ale třeba ho jen přesunout z ložnice do obýváku, ve kterém se lépe vyjímá a vyniká. Ve výsledku by se mělo jednat o osvětlený, čistý a upravený prostor, který zaujme.

    Pokud si věříte a myslíte si, že to zvládnete sami, mám pro vás pár rad s čím a jak začít. V prvé řadě uklidit. Byt by neměl být přeplácaný, takže se zbavte lapačů prachu a zbytečných věcí, které zabírají místo. Důležité je i světlo, zkuste vyměnit závěsy za průsvitné záclony nebo starý zaprášený lustr za hezkou a decentní lampičku. Využijte květiny, mísu s ovocem, zrcadla, která vám opticky zvětší prostor. Domácího mazlíčka raději také dejte do postranní, někomu mohou vadit chlupy či alergie. Vyměňte povlečení, své osobní věci z nočního stolku ukliďte do skříní. Zkrátka a jednoduše, v jednoduchosti je krása. Inspirujte se například touto proměnou:

    zdroj: www.vimmo.cz

    Bohužel v Česku není tato služba moc známá, a přitom je velice efektivní. Postupně se však stává trendem a rozšiřuje se do podvědomí zákazníků. Díky home stagingu se prodejní doba nemovitosti sníží až téměř o pětinu. Tuto službu tedy začíná využívat čím dál více realitních kanceláří a makléřů. Nepleťte si to však s návrhářstvím nebo interiérovým designem. To už je jiná kapitola a o té zase příště.

    Podívejte se do galerie, kde můžeme jasně vidět, jak málo stačilo a jak jsou obrázky přesto velice rozdílné.

     

    zdroj: http://www.countryliving.com

     

    zdroj: http://www.realcity.cz
    zdroj: http://www.stagingworkstoronto.ca
    zdroj: http://zenyvrealitach.cz
  • Dovolená s domácím mazlíčkem

    Dovolená s domácím mazlíčkem

    Léto je za dveřmi a většina z nás se chystá na dovolenou. Výběr je široký, ať už se rozhodneme pro zahraničí nebo pro tuzemsko. Máte čtyřnohého spolubydlícího a chcete ho vzít na dovolenou s sebou? Pak čtěte dál…

    Nejprve zvažte, je-li váš miláček v takové kondici, aby cestování zvládl, pokud ano, tak začněte tím, že si zjistíte, zda do dané destinace není zapotřebí zvířecí pas. Dále zkontrolujete očkovací průkaz, může se stát, že vám v dnešní hektické době něco uniklo. Chybička se vloudila? Dejte vše do pořádku co nejdříve. Mějte na paměti, že při zahraniční dovolené může být spektrum povinného očkování širší než v tuzemsku. Se vším vám poradí váš veterinář, který zvířátko před cestou zároveň i prohlédne. Vše v pořádku? Můžete začít balit.

    Začneme základní výbavou jako je vodítko, deka, miska atd. Nesmíte zapomenout na přípravky proti parazitům zejména klíšťatům. Víte, že i váš mazlíček může být nakažen boreliózou? Výběr prostředků je poměrně široký, záleží na vás, co si vyberete. Pro hárající fenku pořiďte k tomu určené kalhotky, nebo ji nechte přibližně 2 měsíce před odjezdem píchnout injekci. Názory na injekci se však mohou lišit a najdou se odpůrci k této metodě.

    Pro bezpečné cestování autem raději zvolte přepravku, moderní bezpečnostní pásy jsou vhodnější pro klidné miláčky, ne každý v nich vydrží sedět. Pravidelně stavte, dbejte na dostatek tekutin a nikdy nenechávejte svého miláčka samotného v zavřeném autě! Věděli jste, že v něm může být teplota až 70 stupňů?! Cestování letadlem je velice stresovou záležitostí a ne každý ji zvládne, zvířátko je v zavazadlovém prostoru, kde hučí motory, k tomu v něm převládá stres z neznámého prostředí a odloučení od páníčka. Lze použít tišící prostředky, ale opět pozor, jen po poradě s veterinářem, sami se do toho raději nepouštějte.

    Pokud se rozhodnete svého miláčka přeci jen na dovolenou nebrat, ať už z důvodu, že ho nemá kdo pohlídat nebo mu to nedovoluje zdravotní stav, existují psí a kočičí hotely nebo chůvy. Ceny jsou různé, většinou je v ceně zahrnuta veškerá péče včetně jídla, venčení a mazlení.

    Všechno jste zvládli? Pak si užijte krásnou dovolenou a šťastnou cestu.

  • Svatba

    Svatba

    Chystáte svatbu? Den „D“, ač je spojen s romantikou, právě romanticky nezačíná. Čeká vás spousta starostí, vyřizování, dohadování, ale pokud se vám vše podaří zorganizovat, budete ještě po letech na svůj svatební den rádi vzpomínat.

    Nejdůležitější je spočítat si, kolik můžete do svatby investovat, a podle toho si stanovit plán. Dále je nutné společně se dohodnout, kde by se měl obřad konat, jde to prakticky kdekoliv, za poplatek oddávající přijede na místo, na kterém se domluvíte. Současně s tím by se mělo řešit i místo, kde se bude konat svatební hostina a kde ubytujete svatební hosty, případně i sebe.

    Svatební šaty se dají pořídit za statisíce, ale i za pár stovek, záleží na tom, jaký máte vkus a rozpočet. Letošním trendem jsou květinové šaty, hlubší výstřihy a pro nevěsty, které si to mohou dovolit, šaty, které kopírují siluetu postavy. Svatební šaty by měly podtrhnout vaši osobnost a měla byste se v nich cítit dobře. Účes přizpůsobte výběru šatů, neměl by šaty zastiňovat a poutat pozornost na sebe. Pánové to mají jednodušší, většinou volí klasický oblek, košile ženicha by měla ladit s barvou šatů nevěsty.

    Svatební kytice by měla být ve stejném duchu jako svatební šaty, nevolte tedy k jednoduchým šatům pompézní kytici. Ženich by měl mít květinu či dekoraci v klopě a měla by být sladěna s nevěstou. Tradiční jsou i kytice pro maminky snoubenců, družičky a svědkyně, můžete místo nich zvolit trendy květinové náramky na ruku.

    Svatební dort a menu je potřeba přizpůsobit prostředí, kde se bude svatební hostina probíhat, a jaké je roční období. Můžete zvolit naprostou českou klasiku, ale stále častěji snoubenci požadují kuchyni světovou, odlehčenou. Obojí lze i zkombinovat. Totéž platí i u svatebního dortu, nejobvyklejší je klasický patrový dort.

    Připravte si seznam hostů a ke svatebnímu oznámení můžete přidat i seznam svatebních darů, vyhnete se situaci, že se vám sejdou věci, které nepotřebujete a nechcete.

    Svatební prstýnky vybírejte pečlivě, hitem poslední doby jsou hladké bez dekoru pro ženicha, osázené kamínky pro nevěstu. Můžete samozřejmě zvolit klasiku, která vám vydrží celý život a nepodléhá módním trendům.

    Videobydleni Vám přeje krásný svatební den!